Hodnocení z hokejového svazu hovoří jasně. Jedna výhra na MS do 20 let není žádný horší průměr. Jedna výhra je ultra málo. „To, co dvacítka letos předvedla, je neúspěch,“ říká šéftrenér Slavomír Lener. Nemile ho překvapili hráči ze zámoří, kteří na šampionátu nesplnili roli produktivních lídrů. Český hokej by se měl koncentrovat právě na výchovu lídrů.
Ve funkci šéftrenéra svazu působí Slavomír Lener od léta 2010. Když napochodoval do funkce, představil svoje desatero. Prý mu říkali, že práce v českém hokeji je sebevražda. Stále žije. Po šesti a půl letech ve funkci působí pořád docela energicky. Má hlavu plnou dalších plánů a vizí. O tom, že by sám tuhle misi zabalil, nechce slyšet. Ale taky ho štve, že dvacítka na mistrovství světa nedovede v posledních letech udělat krok nahoru, vykročit z průměru. O čem v rozhovoru pro deník Sport mluvil?
O alibismu
„Hráči a realizační tým ukázali, že umí hrát s Finskem a Kanadou. Fajn. Ale měli to jasně ukázat i ve třech zápasech mezi tím. Tam to nebyl odraz toho, kde náš hokej je. Může se stát, že se Švýcary prohrajete, nebyli špatní. Ale na tisíc procent potřebujete dát Dány, musíte předvést vyrovnaný zápas se Švédy, protože až do mistrovství to téhle generaci šlo. Co se týká kvality a schopnosti dostat z mužstva, na co mělo, to tam nebylo. S tímhle jsem velmi nespokojený. Nelžeme si, konkrétně jsme to pojmenovali. A budeme ještě všechno dál řešit a rozebírat.“
O zlomu mezi osmnáctkou a dvacítkou
„Po turnaji Ivana Hlinky se nám mužstvo rozuteče a tomu my nezabráníme. Do Ameriky nám odejdou první dvě, někdy tři pětky. Máte rok a půl, abyste na MS do 20 let připravili tým, no a polovičku hráčů máte za mořem, druhou doma. Z té domácí jedna pětka hraje v extralize, to je v pohodě, mají kvalitu v zápasech a tréninku.
Pak je tam pět hráčů, kteří se pohybují někde mezi WSM ligou, extraligou a juniorkou. A to nás trápí. Nad nimi nemáme moc. Jakmile jsou kluci v trojúhelníku, je to nejhorší věc, která se mu může stát. Pondělí v A týmu, v úterý v juniorce a ve středu na farmě. Takový hráč stráví větší část doby v autě než na tréninku, nezná trenéra, on nezná jeho, nezná spoluhráče. Najednou máte i s tou, co je v zámoří, tři pětky, které nemáte v ruce.“
O maléru s mladými hráči za mořem i u nás
„Za velké peníze jsme udělali v létě kemp ve Finsku. A řeknu vám, že jsem byl šokovaný, v jakém stavu hráči přijeli. Ti kluci z Ameriky měli za sebou tři měsíce plné cestování, individuálních kempů, draftu... Byli bezprizorní. Tady skončili, měli nastoupit do juniorky v zámoří, ale nejsou vedeni k tomu, aby se starali sami o sebe.
Je to malér celé společnosti, nejde jenom o hokej, týká se to i ostatních sportů. Tady jsme hodně pozadu, nedospělí. A to máte, i když ten hráč cestuje po Česku mezi juniorkou, extraligou a první ligou. Taky by se měl o sebe umět postarat sám. Zajistit si správné stravovací návyky, najít si čas k tréninku a regeneraci. Tohle naprostá většina kluků nemá. Pokud je máme pod křídly, všechno mají. Jenže problém je, že takových hokejistů máme v reprezentační dvacítce třeba sedm.“
O cestě ven
„Šestá místa nejsou dost. Já vím. Stabilita je málo, abyste byli exkluzivní a vychovávali hvězdy. Máme další pětiletý program, který začal před touhle sezonou, že se budeme zabývat výchovou individualit. Jsou tady žebříčky hráčů od šestnáctky do dvacítky, všude top 10, kteří si zaslouží extra pozornost. K nim se musíme chovat jak rodiče, být v kontaktu s klubem, s jeho trenérem, s hráčem samotným. Je to něco, co dělají týmy NHL, když si nadraftují hráče a pak se starají o jejich rozvoj.
Víte, nám se toho vyčítá hrozně moc, třeba, že trenéři nemají metodiku, že je stará třicet let. Není. Je nová, všude je uvedeno, co se má s jakou věkovou kategorií dělat, na čem pracovat v létě. Závodní období, předzávodní období. Kolikrát týdně máte co dělat, k tomu posíláme instruktážní videa. Tohle všechno dáváme trenérům na seminářích.
Nakonec vidím, že problém, který řešíme ve dvacítce, nastává v pěti šesti letech. Na ledě na něj řvou trenéři, přikazují... Přijde zápas, řvou na něj rodiče a přijde car coaching, kde to rodiče do dětí tlačí v autě nanovo. Dřív se děti těšily na trénink, a ne do školy. Jsem přesvědčený, že dnes se na trénink netěší tolik. Tam je potřeba všechno posouvat. Ale bude trvat třeba deset let, než takovou generaci přivedeme nahoru. Do toho bych chtěl zapojit Martina Ručinského, Miloše Hořavu, osobnosti, které se obrátí k těm nejmenším.“
O juniorské lize s 18 týmy
„Bylo to nešťastné rozhodnutí. Konečně jsme juniorku sundali z 24 týmů na 16. A najednou se to zase zvrátilo a ještě je uzavřená soutěž. Tohle je hybrid, tím spíš, když šestnáct týmů hrálo play off s naivní představou, že hráči vyrostou na zápasech play off . Byl to jen dáreček, na kterém nikdo nic nezískal. Když máte dvě série, kde odehrajete sedm zápasů, to vám něco dá. Ale jedna a ještě na dva vítězné zápasy? To těžko.“
O osobní zodpovědnosti
„Jsem za její výsledky zodpovědný. Neříkám, že bych na nich neměl svůj podíl. Mám. Beru na sebe tu důslednost, chci tlačit na rozvoj individualit v klubech. Chci mít expertní skupinu, která mi v tomhle pomůže. Projektů je hodně, Tomáš Král (předseda svazu) je ten, který na to musí sehnat peníze. (usměje se) Víc a víc se koncentruji na to, abychom měli dost hráčů. Začali jsme odshora, chtěli jsme, abychom nespadli s dvacítkou a osmnáctkou z elitní kategorie mistrovství světa. Mám kontakty, vyjednali jsme mezinárodní zápasy v Kanadě, stáže. Chci se věnovat ale i mladým hráčům, dotáhnout je programem a udržet je u hokeje. Tohle jsou věci, které mě naplňují.
Kdybych řekl, že uteču, bral bych to jako alibismus. Pokud přijde někdo, kdo řekne, že má lepší nápad, bude garantovat, že přijde posun nahoru, ať to přijde dělat. Bez problémů.“
Celý rozhovor najdete v pátečním Sportu! Elektronickou verzi deníku Sport čtěte ZDE »
