Od šestnácti let si zvykal na dospělý život, staral se v Německu sám o sebe, a i když to po lidské stránce zvládnul, po té fotbalové se neprosadil. Ani v HSV, ani pak v nizozemském Cambuuru. Po čtyřech a půl letech se kdysi obrovský talent českého fotbalu Dominik Mašek vrací ze „zkušené“ zpátky do Česka.
Jak vnímáte svůj přestup do Bohemians?
„Jako pozitivní krok, vůbec ne jako krok dozadu, protože v Holandsku to nebylo, jak jsem si představoval. Nedostával jsem tolik šancí, navíc se pak spadlo do druhé ligy. Tak jsme vymýšleli variantu, že bych šel jinam, do toho se ozvala Bohemka a mně se to hrozně zalíbilo. Jsem rád, že jsem tady a pokusím se tu o restart kariéry, i když jsem pořád mladý, je mi 21 let. Mohl by to být dobrý krok pro můj vývoj.“
V Nizozemsku vám opravdu štěstí nepřálo. Měnili se trenéři, do toho jste prodělal komplikované zranění.
„Když jsme spolu mluvili naposledy, to bylo v zimě, kdy jsem měl jít do Slavie, přišel do Cambuuru nový trenér.“
To si pamatuji, chvíli na to jste se zranil, že?
„Byl jsem z trenéra nadšený, jenže po čtrnácti dnech jsem se zranil, takže ani nebyla šance, aby mě nějak poznal. Celé jaro jsem promarodil a od nové sezony přišel zase jiný trenér. Všechno ze začátku vypadalo v pohodě, že bych se mohl dostat i do základu, ale v prvních dvou kolech ve druhé lize jsem nedostal vůbec šanci, tak jsme to začali řešit. Jsem rád, že je to všechno hotové a můžu se soustředit na Bohemku.“
Nepřišla vám ta vaše cesta někdy už zakletá?
„No... (hořký úsměv) Stalo se hrozně okolností, které nehrály v můj prospěch, zranění, střídání trenérů... Jasně, do fotbalu to patří, nechci se na to vymlouvat, ale i to byly důvody, proč to neklaplo, jak mělo.“
Měl jste ohledně nabídky Bohemians hned jasno?
„No, chvilku jsem přemýšlel, ale za čtvrt hodiny jsem se rozhodl, že jo, že bych hrozně chtěl jít. Je to sice návrat do Česka, ale beru to jako pozitivní krok, budu na očích a můžu prokázat, že jsem talent neztratil a že ve mě pořád něco je.“
Pod Koubkem jsem devatenáctce vystřílel postup
Berete jako výhodu fakt, že vás povede trenér Miroslav Koubek, který vás trénoval v reprezentační devatenáctce?
„S trenérem jsem mluvil hned po příjezdu do Prahy. Říkal, že je rád, že jsem tady, pověděli jsme si, co by si ode mě představoval, že ví, co je moje silná stránka, a že přesně to Bohemka potřebuje. Budu se snažit, aby na mě trenér vsadil a splatil jsem mu důvěru, budu hrát svou hru, jeden na jednoho, prostrkovat balony na útočníka, být nebezpečný pro branku soupeře, dávat góly, připravovat je, to teď potřebujeme. Trenér mi to dal za úkol, tak chci, aby to klapalo. Je super, že mě zná.“
Vy jste navíc byl pro něj v té době klíčový hráč, že?
„V kvalifikaci jsme vystřílel postup, hlavně odtud si mě pamatuje. I z příprav, kde se mi taky dařilo a padalo mi to tam. Zná mě v pozitivním světle, tak se budu snažit, aby ta spolupráce takhle fungovala dál.“
Už víte, kde budete hrát v sestavě Bohemians?
„Bavili jsme se o tom, ví, že moje nejsilnější pozice je pod hrotem na desítce. Ale hrával jsem i zprava, naváděl si to na střed. Trenér říkal, že i to může být varianta, kterou můžeme zkusit.“
Natrénováno máte? Na jaře vás zabrzdilo komplikované zranění, když jste si přetrhl zadní křížový vaz.
„Trenér se mě na zdravotní stav hned ptal, říkal jsem mu, že rekonvalescence proběhla v pořádku, že od začátku května jsem trénoval s kondičákem a naskočil jsem hned na začátek letní přípravy s Cambuurem. Jsem tři měsíce v tréninkovém procesu, to úplně stačí, abych byl zpátky v ideální kondici.“
Řekněte s odstupem, byl z těch čtyř a půl let nějaký rok v zahraničí vyloženě promarněný?
„Určitě ne, byla to zkušenost k nezaplacení. Zkusil jsem si to ve velkoklubu jako Hamburk, tři roky jsem tam poctivě trénoval a hrál za dorost a juniorku. Dalo mi to hodně. Pak nějaký start v Eredivisie. Nelituju. Teď je mi 21 let a budu se snažit, abych mohl třeba za dva roky být zpátky v zahraničí, Bohemka mi může jenom pomoct. I po lidské stránce to bylo k nezaplacení, umím jazyky, osvojil jsem si i to, že jsem byl od šestnácti let sám.“
Cítíte se pořád na startu kariéry?
„Je mi čerstvě 21, takže ano, jsem furt mladý. Budu se snažit prokázat, že talent ve mně pořád je, a že se ze mě jednou může stát velký hráč.“
